Muzejní budova – momentálně v rekonstrukci
Příběh moravskotřebovského muzea
Městské muzeum sídlí v architektonicky hodnotné neorenesanční budově z roku 1906, která byla v době svého vzniku jako jedna z mála postavena přímo k muzejním účelům. Stavba byla financována z mecenátu amerického průmyslníka L. V. Holzmaistera, který však pocházel z významného moravskotřebovského podnikatelského rodu a sám se ještě v Moravské Třebové narodil. V této budově měly být primárně uchovány sbírky předmětů, které Holzmaister získal na svých cestách po východní Asii a severní Africe. Jeho sbírka se v muzeu nachází dodnes.
Od roku 1958 je budova muzea prohlášena za kulturní památku.
Historie Moravskotřebovského muzejnictví
Počátky moravskotřebovského muzea jsou spojeny s činností zdejšího vzdělávacího spolku. Spolek pro další vzdělávání obchodnického a živnostnického stavu byl založen v roce 1872 a budování muzejní sbírky patřilo od samého počátku k jeho proklamovaným cílům. Druhá polovina 19. století byla i v Moravské Třebové obdobím rozvoje průmyslu. Prvotním cílem vzdělávacího spolku bylo proto podpořit drobné živnostníky v existenčním boji s velkoprůmyslovým kapitálem.
Systematická sbírkotvorná činnost začala po úspěšné výstavě řemeslných výrobků, která se konala v srpnu 1875. Exponáty z výstavy byly pak doplňovány přírodninami, uměleckořemeslnými výrobky, mincemi, starými dokumenty a knihami, ale také předlohami pro řemeslnou výrobu.
Po definitivním rozpadu řemeslnických cechů byla muzejní sbírka obohacena množstvím cechovních památek. Sídlo spolku a muzea se několikrát změnilo v důsledku rozšiřování sbírky, která potřebovala stále větší prostor. Zakladatelé spolku však zažili určité zklamání, když jejich činnost neměla očekávaný ohlas právě u drobných řemeslníků a obchodníků, jejichž zájmy chtěli především hájit.
Na počátku 20. století došlo ve vývoji muzea k významnému posunu zásluhou mecenáše L. V. Holzmaistera.
Mecenát l. V. Holzmaistera
Ludwig Holzmaister se narodil 31. července 1849 jako třetí syn moravskotřebovského obchodníka střižním zbožím Alexandera Holzmeistera a jeho manželky Aloisie, která pocházela z jedné z nejvýznamnějších rodin ve městě, rodiny Wondrovy. Byl pokřtěn Ludwig Anton Artur; v dospělosti se však podepisoval L. V. (Ludwig Vincenz) Holzmaister.
Rodina odešla z Moravské Třebové nejpozději roku 1857. Důvodem přesídlení do Rakouska byl zřejmě krach rodinných podnikatelských aktivit. Ludwigův strýc a kmotr Anton Josef Wondra zdědil nejstarší moravskotřebovskou továrnu, založenou už v roce 1803 a zaměřenou na výrobu suken. V době úpadku soukenictví jeho podnik zkrachoval a Anton Wondra odešel do Spojených států amerických. Už v roce 1863 za ním vycestoval i synovec Ludwig. Tehdy ještě ne nadlouho – Ludwig studoval na nižší reálce v Klagenfurtu, poté se vyučil v obchodě textilním zbožím ve Štýrském Hradci a teprve po krátké praxi ve Vídni odešel zřejmě za strýcem natrvalo.
Stal se společníkem v jeho firmě, zabývající se především importem rukavic. V roce 1870 získal americké občanství a v roce 1874 se poprvé oženil. Jeho manželka, Louisa roz. Thomasová, však zahynula již 7. května 1875 při ztroskotání parníku Schiller u souostroví Scilly. Holzmaister nechal na ostrově St. Mary postavit pomník jí a všem ostatním obětem neštěstí. V roce 1878 se oženil podruhé s Mary Marthou roz. Cleggovou z Brooklynu. V roce 1896 byla založena firma L. V. Holzmaister & Co. Předmětem její činnosti byly „výroba, dovoz, prodej a obchod koženými rukavicemi, látkovými rukavicemi a všemi ostatními druhy rukavic, kůží a všemi ostatními materiály užívanými k výrobě rukavic, konstrukce a instalace k tomu potřebných dílen, strojů, zařízení a přístrojů, získávání, užívání a prodej všech vynálezů, patentů, patentových práv, výrobních postupů a všeho ostatního majetku, práv a privilegií s tím souvisejících a působení jako konsignatář a zprostředkovatel pro ostatní společnosti a osoby působící v rukavičkářské branži“.
Plán cesty kolem světa
Kolem roku 1900 předal Holzmaister vedení firmy společníkovi a začal plánovat cestu kolem světa. V roce 1902 navštívil rodné město a při této příležitosti slíbil, že bude ze své cesty posílat moravskotřebovskému muzeu zajímavé předměty k obohacení jeho sbírek. Ještě téhož roku cestu zahájil a do Moravské Třebové přišla první zásilka z Japonska. Také dochovaná korespondence L. V. Holzmaistera s vedením vzdělávacího spolku, správcem muzea Aloisem Czernym a továrníkem Conradem Steinbrecherem potvrzuje, že cesta manželů Holzmaisterových kolem světa začala právě v Japonsku.
Dále navštívili Šanghaj, Jávu, Sumatru, opakovaně Cejlon, Austrálii, Tasmánii a Nový Zéland, Barmu a Indii. Z Cejlonu potom podnikli plavbu přes Port Said do Káhiry, v Egyptě pobyli několik týdnů a navštívili i Súdán. Do severní Afriky se manželé Holzmaisterovi vrátili ještě v zimě roku 1911/1912. Bohužel se Holzmaister v dopisech téměř nevěnuje líčení zážitků z exotických zemí, nezachoval se ani jeho cestovní deník, ostatně ani zpráva, zda si nějaký deník vedl. V muzeu je uložena jediná fotografie L. V. Holzmaistera a jeho manželky, pořízená v průběhu jejich velké cesty na Cejlonu.
Novostavba muzejní budovy ve Svitavské ulici
Ještě před návratem do Evropy v roce 1904 byl Holzmaister rozhodnut, že rodnému městu dopomůže i k důstojné muzejní budově. Muzejní sbírka se jeho dary natolik rozrůstala, že dosavadní prostory záhy opět přestaly stačit. Byla tedy naplánována novostavba muzejní budovy ve Svitavské ulici, v místech, kde vyhořelo a muselo být strženo několik domků. Město vykoupilo sousední pozemky a Holzmaister poskytl finanční prostředky na stavbu. Ta byla provedena v letech 1904 – 1906 místním stavitelem Franzem Habicherem, který byl také autorem projektu. L. V. Holzmaister jmenoval své zmocněnce, kteří měli na stavbu dohlížet, sám však také situaci bedlivě sledoval a rozhodoval nejen o zásadních věcech, ale i o detailech. V roce 1908 založil muzejní nadaci. Zde je třeba připomenout, že Moravská Třebová (Mährisch Trübau) byla v té době městem téměř čistě německým.
Také Holzmaister se považoval za Němce a veškeré jeho dobročinné aktivity v rodném městě, které se neomezovaly jen na podporu muzea, byly určeny pouze pro občany německé národnosti. V muzeu směli být zaměstnáni jen Němci, nesmělo se zde hovořit jinak než německy, všechny nápisy a popisky musely být v němčině. Holzmaister nadále muzeu poskytoval dary a velmi mu záleželo na tom, aby byly viditelně odděleny od starších sbírek, nashromážděných vzdělávacím spolkem. Docházelo tak ke kompetenčním sporům mezi vedením spolku a kuratoriem Holzmaisterovy nadace. V roce 1910 vyjadřoval mecenáš nespokojenost s nedůsledným oddělováním svých darů od ostatních exponátů tak ostře, že správce muzea Alois Czerny chtěl podat výpověď. Holzmaister jej však uchlácholil a Czerny prokazoval muzeu cenné služby až do své smrti v roce 1917.
Muzeum po první a druhé světové válce
První světová válka způsobila přerušení komunikace mezi muzeem a jeho americkým mecenášem. Po válce byl kontakt obnoven, ale Holzmaister už neprojevoval takový zájem o muzeum jako dříve. Bylo to dáno jeho zhoršujícím se zdravotním stavem, ale také změnou ekonomické situace po válce a zklamáním ze začlenění Moravské Třebové do nově vzniklého československého státu. Holzmaister muzeum v omezené míře podporoval až do své smrti 16. února 1923, v poslední vůli na ně však nepamatoval a jeho vdova další podporu rozhodně odmítla.
Pro muzeum tak skončilo dvacetileté období, kdy mohlo využívat dobrodiní moderního mecenátu. Nadále již bylo odkázáno na podporu města a úsilí dobrovolných pracovníků. Omezování ze strany československých úřadů zřejmě nebylo za první republiky nijak výrazné – svědčí o tom dochovaná korespondence, řešící ještě v roce 1930 vymáhané odstranění portrétů habsburských panovníků, kromě maleb také soch Franze Josefa I. a jeho manželky v nadživotní velikosti, z dvorany a ochozu muzea.
Také muzejní spolek pokračoval v činnosti. Už v roce 1905 začal Alois Czerny spolu s Franzem Spinou vydávat periodikum Mitteilungen für die Volkskunde des Schönhengster Landes, které bylo v roce 1911 přejmenováno na Mitteilungen für die Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes a vycházelo až do roku 1941. Bohatá byla přednášková činnost spolku. V roce 1912 byla založena sekce fotografie, ve které vzniklo množství diapozitivů, využívaných jako doprovod přednášek na nejrůznější témata.
V květnu 1945 bylo muzeum obsazeno Rudou armádou. Také následující období poválečného chaosu jistě znamenalo pro muzeum velké ztráty. Postoj vedení města k původně německému muzeu a jeho sbírkám v následujících desetiletích lze označit nejspíše jako rozpačitý. Vedoucí pracovníci muzea se velmi rychle střídali, po ztrátě kontinuity způsobené vysídlením německého a příchodem českého obyvatelstva bylo obtížné vytvořit i kontinuitu poválečného vývoje. Muzejníci se ovšem v rámci možností snažili o záchranu muzejních sbírek a vyvíjeli aktivity směrem k veřejnosti. V roce 1968 začalo muzeum vydávat Vlastivědné listy, v roce 1970 však pod pozměněným názvem Moravskotřebovské vlastivědné listy vyšlo čtvrté a na dlouho poslední číslo – další vydávání již nebylo povoleno. V roce 1969 byla otevřena expozice věnovaná historii textilních řemesel. Zejména v sedmdesátých letech muzeum ve spolupráci s Kruhem přátel výtvarného umění pořádalo velmi kvalitní výtvarné výstavy, zaměřené především na grafiku. Byla zřízena konzervátorská dílna, ta však byla brzy přesunuta do okresního muzea ve Svitavách.
Probíhaly i pokusy o stavební obnovu muzejní budovy, nebyly však úspěšné. Na konci sedmdesátých let byla budova v havarijním stavu, především z důvodu napadení dřevomorkou. Muzeum bylo vystěhováno do objektu zámku a ocitlo se tak v nezáviděníhodné situaci: původní budova dále chátrala, na zámku se prováděly jen nezbytně nutné opravy, protože byla výhledově plánována celková rekonstrukce. Opravena však byla jen vstupní část, aby v ní roku 1986 mohla být instalována Galerie kubánsko – československého přátelství.
Některé cenné sbírkové předměty byly po dobu havarijního stavu muzejní budovy v péči Národního muzea – Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, Moravského zemského muzea a Moravské galerie. Přes nevyhovující, spíše nouzové podmínky pro uložení sbírek byl v roce 1985 do moravskotřebovského muzea převeden sbírkový fond muzea v Jevíčku. V roce 1988 byla s jeho využitím uspořádána výstava nazvaná Život a práce lidu Malé Hané. Jevíčské předměty se staly součástí moravskotřebovské sbírky, a tak byly poněkud paradoxně přednostně zpracovávány a ošetřovány – nebyly totiž zatlučené v bednách jako původní moravskotřebovské sbírky, se kterými se nemohlo pracovat ani kontrolovat jejich stav. Když po několika letech nadřízené orgány nařídily jejich vybalení, začaly být ošetřovány, zpracovávány a využívány, na druhé straně však docházelo k jejich většímu ohrožení v nedostatečně zajištěných prostorách.
Muzeum po listopadu 1989
Koncem osmdesátých let se začalo uvažovat o rekonstrukci původní muzejní budovy pro Sdružený klub pracujících, s umístěním muzea v těchto prostorách se však nepočítalo. Změnu přinesl až listopad 1989. V roce 1990 byla zrušena Galerie kubánsko – československého přátelství a uvolněný prostor začal sloužit muzejním výstavám. Přípravy rekonstrukce původní budovy muzea se urychlily a muzeum mělo v rekonstruované budově opět najít útočiště, ovšem spolu s množstvím dalších kulturních a společenských aktivit. V listopadu 1992 byla budova slavnostně otevřena. Provozovalo ji Městské kulturní a informační středisko, jehož součástí se stalo i muzeum. Zpočátku nebyly k dispozici vyhovující depozitární prostory, sbírky se několikrát stěhovaly. Sbírka jevíčského muzea byla v roce 1999 vrácena do Jevíčka, vzácné předměty z moravskotřebovské sbírky, jako staroegyptská rakev s mumií nebo renesanční tapiserie, se naopak navracely do Moravské Třebové. V druhé polovině devadesátých let se začal rekonstruovat i zámek a postupně v něm vznikaly muzejní expozice.
V roce 2005 byl usnadněn přístup do stálých expozic i výstavních sálů muzea a zámku pořízením schodolezu s invalidním vozíkem a instalací madel u schodišť v původní muzejní budově. Pro zrakově postižené byla ve spolupráci s Náprstkovým muzeem instalována haptická výstava jako součást stálé expozice Holzmaisterovy sbírky.
V letech 1995 – 2001 byla v muzeu provozována detašovaná badatelna Okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli.
V roce 1995 bylo obnoveno vydávání Moravskotřebovských vlastivědných listů v podobě ročenky. Ročenka se věnuje regionu Moravskotřebovska, přilehlého Jevíčska a někdejšího německého jazykového ostrova Hřebečsko. Muzeum ojediněle vydává i neperiodické publikace, zatím nejrozsáhlejší byly Pověsti Moravskotřebovska vydané v roce 2004.
V roce 1996 bylo Městské kulturní a informační středisko změněno v Kulturní služby města Moravská Třebová. Muzeum zůstalo součástí této příspěvkové organizace. Poslední významnější organizační změnou je oddělení muzea a zámku od roku 2007. Obě střediska ovšem nadále úzce spolupracují. Předměty z muzejní sbírky jsou vystaveny ve stálé expozici Holzmaisterovy sbírky v původní budově muzea i v expozicích umístěných na zámku – Poklady Moravské Třebové a Jak se žilo na venkově.
